Ou est la poste, s´il vous plait?

19. července 2011 v 23:46 | jeinnny |  On The Trip
V neděli jsem se vrátila z Provence.

Vyjížděli jsme v pondělí okolo sedmé. Bratránek nás zavezl do Kojetína na vlak a my se potom přesunuli do Brna. U Grandu jsme pak čekali as půl hodin na autobus, kterej stál v zácpě. Kupodivu v autobuse kromě dvou řidičů se děl jen dvě paní. A autobus tak nebyl moc velikej, jen na 30 míst! Zbytek jsme nabrali až v Praze. I s paní průvodkyní. Ta nás již na začátku upozornila, že to bude nasávací zájezd. Většina z nás si moc nedokázala představit, co to je, jak to vypadá a podobný, ale těšili jsme se. Cestou jsme přejeli hranice Německa, Rakouska, Itálie a po přibližně 16 hodinách jsme dojeli na první zastávku našeho putování - do Nice. Přivítalo nás slunečné počasí, všude běhající lidé různého věku a hlavně Anglická promenáda. Jelikož výtah fungoval až od devíti, na vyhlídku jsme si museli vyšlapat pěšky. Což nikomu nevadilo a jedinej, kdo k tomu měl poznámky byla paní průvodkyně. Mno nevadí. Cestou zpátky jsme se svezli. Celej den jsme trajdali po Nice, kde se zrovna konal Jazzovej festival. Když nás to přestalo bavit, četli jsme si knížku pod palmami. Přišla tam i skupinka pěti Francouzek. Takový nány to byly. Teda aspoň mi tak připadaly. Ale nic. Jima se zabývat by bylo víc než ztráta času. Po ubytování a večeři jsme se šli projít k moři. Sedli jsme si na pláž a užívali si. Na cestě z pět jsme šla pěšky s tátou a Mou s mamkou vyzkoušely jedinou linku tramvaje v Nice. Protože jsme i druhej den v hotelu zůstávali na vejletdruhýho dne jsme si vzali jen nejpotřebnější věci. První byla na programu krásná vesnička St. Paul de Vence s hrobem M. Chagalla. Bylo super, že jsme dojeli hnedka ráno, protože jsme tam byli v podstatě sami. Když jsme přejeli do Vence, hnedka bylo víc lidí kolem nás. Hlavním cílem zde byl kostel s mozaikou od Chagalla. V kostele hlídala i jedna starší Francouzka. Byla moc příjemná a když jsme odcházeli, tak nám popřála krásný prázdniny. Posledním zastavením třetího dne bylo městečko Gourdon. V jednom obchodě se táta dal do řeči s mladou Ruskou, která mu vyprávěla, jak se z jakési univerzity poblíž Moskvy díky znalosti francouzštiny a angličtiny dostala hlídat děti do Francie a zůstala tam. By to taky jedinej den, kdy nám pršelo. Ale naštěstí už jsme stejně odjížděli zpátky do hotelu v Nice. Dalšího dne jsme pokračovali do Antibes. Škoda jen, že to bylo zrovna 14.7. tzn. pád Bastily. A i ve Francii maj všechno zavřený na státní svátek. Takže jsme se nikam nedostali. Mrzí mě hlavně museum Picassa. Ale hezkej trh tam měli. Následovala vesnice Vallauris a nakonec prohlídka města Aix en Provence. Tam bylo krásně. Moc. Páteční program jsme zahájili červenými skalami poblíž Rousillonu. Takový malý Colorado. Maminka mi udělala nesmírnou radost! Na to že jsme byli v Provence, který je typický levandulí, jsme žádnou nepotkali. Teda až na jedno pole u kláštera, kam jsme ani podle programu namířeno neměli, ale díky tomu, že se průvodkyně nechala ukecat, jsme měli nakonec možnost ho vidět. Nevím proč, ale z pátku si už jen pamatuju, že jsme byli ešče v Gordes, v další vesnici jsme měli levandulovou zmrzlinu - byla výborná! a nakonec jsme odjeli asi 10 kilometrů za Avignon se ubytovat do hotelu. Byla to poslední ubytovávací noc a taky byla nejlepší. Na večeři byl úžasnej pečenej brambor s masem. A jako předkrm paštiky a šunky a kdoví co ešče. Prostě mňamka. Sobota věnovaná celodennímu poflakování po Avignonu taky nebyla k zahození. Slavnej most, papežskej palác a navíc právě probíhající divadelní festival. Blázinec hodnej Francouzů. Poslední den jsme taky byla donucena situací použít svoji francouzštinu. Excuse-moi, madame. Ou est la poste, s'il vous plaît? A dokonce mi aj rozuměly! To bylo pro mě největší překvapení. Druhé paní, které jsem se ptala, nás zavedla až skoro na poštu. Francouzi jsou velmi příjemní lidi. Koupi známek vyřizovala ségra. Prvně to vypadalo, že ani 13 známek k nám mít nebudou, ale nakonec jsme je odeslali. Doufám, že dojdou. Po devíti hodinách v Avignonu strávených nejen čtení knížek v parku, ale taky nakupováním, jsme se s Francií rozloučili a odjeli směr východ, kolem Lyonu, přes Německo domů. Jako vždycky nejhorší část cesty je D1 Praha -Brno. Zážitek, fakt. V Brně jsme stihli vlak v jednu a doma byli kolem třetí. Děda pro nás dojel na vlakáč do Kroměříže. Večer jsem ešče jela s tátou na mši. Ségra s mámou zůstali doma. A doma jsem se nadlábla meruněk. Báječný zakončení rodinný dovolený.

Fotky ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama