Nepokaž si to.

28. září 2011 v 16:31 | jeinnny |  Trash
A těďka spusta keců o tom co bylo, co být mělo a co bude aneb rekapitulace posledních asi čtrnácti dní.


Něco stojí opravdu za zmínku. Jako například vyhlídkový let letadlem. Táta s mámou vyhráli dva roky po sobě na plese vyhlídkový let. Odvážlivci Mou a děda se uvolili, že poletí. Když to napotřetí klaplo a dostavili se (a já s nima jako doprovod) na letiště, pan pilot mi nabídl, jestli nechci letět s nima. Nechala jsem se ukecat. Sice jsem byla zelená strachy, ale nádherný výhled stál opravdu za to.
Plánované focení s Martinkou přeci jen vyšlo. Sice později než bylo v plánu ... Před tím jsem ešče poprosila Maruš. Mám velice šikovný kámošky. Perfektně se s nima spolupracuje. Ten den, kdy jsem fotila s Májou, se prej potuloval po Podzámce ňjákej úchyl. To jsou ale věci! S Martinkou nám žádný podobný nebezpečí nehrozilo. Ikdyž v Sulimově, jeden nikdy neví! Jediným nepřítelem nám byl silnej vítr. Ale všecko se zvládlo. Těším se na další focení (...Evči, Máji, ...).
Taky jsem si rozšířila obzory ve filmu. Krásnej doják Jane Eyre a rumunskej film 4 months, 3 weeks and 3 days.
Že by se Kroměříž kulturně sebrala? Kino zadarmo pro studenty. No problem.
Taky jsme slavili. Babička a děda už jsou spolem 50 roků! Neuvěřitelný. Bylo pěkný bejt zas pohromadě. 15 lidí motajících se převážně v kuchyni, ikdyž nikdo netuší proč zrovna v místnosti, kde je nejmíň místa. Ale je to vždycky milý. Když odjedou, nastane takový podivný ticho. Skoro jako by někdo umřel. Jako by se v ten moment vytratit ňjáký duch žití, či co.
Pořád nemůžu uvěřit zprávě, že Volková odjíždí na měsíc do lázní. Aj bych se vážně radovala, kdyby to jen neznamenalo fakt, že se všecko máme naučit sami a jakmile se vrátí píšem opakovací písemku. Najs. Really.
Díky Maruš nejspíš nebudu mít 5 ze slovíček. A díky Kutymu mám 1 z literárního zkoušení. To znamená, že už nepropadám z češtiny.
V pátek jsem si byla půjčit v knihovně Čekání na Godota. Už vím, že divadelní hry jsou ve 2 regálech. A nová paní knihovnice taky. Jen knihovník se na nás obě díval jak na paka. Nevadí. Za to ztrapnění ČnG stálo za to. Další skvělá knížka ve mně. Kdybych s takovým zájmem přečetla i Nikola Šuhaje Loupežníka!

I já bych si ho přát potkat. Čím více potkávám lidí, tím jsem šťastnejší. I ta nejbezvýznamnější bytost vás může poučit, obohatit, naplnit štěstím.
***
Nechcete mi už dát pokoj s tím svým časem? To je k zbláznení! Odkdy! Kdy! Jednoho dne, to vám nestačí? Jednoho dne, který se nelišil od jiných, oněměl, jednoho dne jsem oslepl, jednoho dne ohluchneme, jednoho dne zemřeme, jednoho téhož dne, v téže chvíli, to vám nestačí?

A dědeček mi daroval starýho Kyjeva. A prošlej film k tomu. Prej abych si mohla bez výčitek cvičit nasazování filmu. Je k tomu v azbuce s obrázkama návod. Má to i českej překlad, ale blbý je to, že bezprostředně u toho nejsou obrázky. Jak já bych se ráda učila ruštinu! :D
Když máme toho sv. Václava, tak jsem si myslela, že udělám dobrej skutek a pozvu k nám Maruš, aby nemusela trávit den na intru navíc. Jenže mi bylo tak moc blbě, že jsem vydržela ve škole až do 3, ale všichni mě posílali domů. Ale já nebývám nemocná. Nikdy. A tak jsem omluvně volala Máji, že teda jakože ne, načeš mi řekla, že už je doma, páč je jí taky špatně. Takže všecko dopadlo, jak mělo. A splnilo se mi heslo I'll sleep when I'm dead. Opravdu, spala jsem jak zabitá. Od toho co jsem přišla, do 7 do rána. A jsem v pohodě. žádný nafouknutý bříško jak černoušek v Africe... Takže si můžu užívat volno. Jupí!
























 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama