Říjen 2011

Máš víc než jen peníze a rozum, můj příteli!

29. října 2011 v 23:47 | jeinnny |  Trash
On my last night on earth,
I won't look to the sky,
Just breathe in the air,
And blink in the light.

On my last night on earth,
I'll pay a high price,
To have no regrets, and be done with my life


Dělám, co bych dělat neměla a nedělám, co bych měla dělat.
Můžu se jít tak akorát zahrabat.
Fuck off and die, J!
(pořádnej článek třeba zejtra)

Vedle mě je místo!

26. října 2011 v 20:04 | jeinnny |  Trash

O víkendu jsem se neučila do školy. Zase. Měla bych se sebou začít něco dělat.

Na kolotoči

22. října 2011 v 23:04 | jeinnny |  Trash
Pátek naštěstí nezklamal, ale překvapil. A nejvíc jak mohl. Přežila jsem celej den ve škole bez újmy, tzn. za momentální situace žádná známka. Naštěstí. Ale vlastně v tom nečekaném návalu optimismu jsem šťastně zapomněla na ranní vyměňování názorů ohledně toho, jestli už těch 4 není trošku víc. Ono je jich víc, ale ... Ale.
Měli jsme na oběd buchty, což je víc než vhodný jídlo k pátečním obědovejm seancím. Poslední dobou zůstáváme s Verčou samy. Probraly jsme výhody novejch praček jako například, že vám konečně necestuje po celý koupelně a nemusíte po ní vytírat (když se moc podaří i třikrát zajedno praní). Zavzpomínaly na prázdniny a porovnaly výhody a nevýhody různejch pozic vůči prarodičům. Stihly jsme navštívit Baťu, ale hlavně Charley-ho. Vybíraly jsme tak dlouho, že Verči ujel i autobus a já už měla být dávno ve fotokroužku.
Chvilku na mě počkali a pak jsme vyrazili na Fotobraní - výstavu amatérských fotografů. Svezli jsme se autem - čtyři na zadním sedadle pro tři, ale nevadí :). Součástí výstavy byla i výstava o Indii. První jsme si prošli Fotobraní. Některý fotky mě zaujaly, nad některejma jsem uvažovala, proč je tam vůbec autor dával. Výstava o Indii pro mě byla strašně kontroverzní. Fotky přeostřený jak * * * , popisky na kterýma jsem se smála od začátku do konce a až na pár fotek všechny vypadaly spíš jak do katalogu cestovní kanceláře, než jak na výstavu umění. Všechno zachraňoval Stojaník svým věčným vtipkováním. Nakonec nás pozval na kofolu. Moc se nám nechtělo a tak nám říkal: ,,Holky, pojďte, teďka vypadám jak pedofil!". Barča nás opustila, ale jsem nakonec ráda, že jsme šly. Vykládal nám o svým studiu na výšce a jinejch věcech. Strašně jsme se u toho nasmáli. V úterý se půjdem podívat do fotklubu. Jsem na to zvědavá.
Domů s náma jela i Pepi. Večer jsme se dala znovu do čtení N. Cavea. Jen u toho neustále usínám. A netuším proč.
Když jsem ještě byla v noci na PC, psala mi Domča, že Melancholia už je na ulož to. Hned jsem si ji musela stáhnout a okamžitě si ji pustit. Podívala jsem se na první čtvrtinu a pak už se mi tak zavíraly oči, že jsem musela jít spát. Je to neskutečnej film. Dneska jsem ho zkoukla celej a pořád nechápu, když prvních sedm minut nepadlo ani jedno slovo, jsem na obrazovku zírala, jako kdybych k ní měla oči přilepený vteřňákem. Klobouk dolů, Lars Von Triere! ( A taky moje milovaná Charlotte Gainsbourg.)

* * * * * * * * * * *

(To je můj pokoj. Mám tady všechny věci!)

Moc se se mnou nelíbej

20. října 2011 v 22:42 | jeinnny |  Trash

Jediný co může konkurovat pátečním obědům, je celej čtvrteční den. Den, kdy všichni melou z posledního, plácaj neuvěřitelný blbosti a reakcí na to všechno je jen bláznivej smích.
Škola se mi sype pod rukama. Jo, možu si za to sama, já vím, ale o to je to horší, že se nemůžu na nic vymluvit. Pořád doufám, že se vě mně něco přepne. Něco, co by mě donutilo začít se snažit na místěch, kde je to nejvíc potřeba. A ne třeba v dějáku, žejo...
Asi mě začala dneska bavit etika. Začali jsme komunikaci a je to zatím zajímavý. Nic novýho jsem nedozvěděla, ale aspoň jsem si utřídila dosud získaný poznatky. Chceš-li žít v klidu, poslouchej, dívej se a mlč. To stačí.
Už se nemůžu dočkat víkendu. A zítřejšího oběda. Jupíjupíjou!
Oblíbila jsem si jen tak chození po Kroměříži. Je to suprový. Vžít se do role turisty a nemusí to bejt zrovna Japonec, ikdyž ten foťák, že jo?. Tolik krásnejch starejch, někdy i opravejejch domů s předzahrádkami, boční uličky, o kterých nikdo nemá tušení. Možná jen lidi, kteří žijí v jejich blízkosti.
Když mě dneska táta vezl ke škole, vzali jsme to trošku jinou cestou. Minuli jsme Barču V. a také jeden krásnej dům s nápisem Penzion Sonja, tuším. Musím si tam zejtra zajít a vyfotit si ho. V podobným bych chtěla jednou bydlet. Pokud mi nevyjde těch 50 krav, 2 koně a 4 psi.
Ani nevím proč mě tolik naštvala SMSka od Bekárkové. Že prej už si máme vybírat fotky z fotoprojektu na výstavu. A můžem mít tam aj 1 (!), která nebyla na fotop. vyfocená. Těžko se to popisuje, ale chtěla bych, aby na mým panelu ty fotky byly něčím provázaný a jak mám jako kurňa vybrat další 3 fotky ke křížu?! Nesplnitelnej úkol. Ale máme na to prázdniny, přeci!

Poslední dobou se mi vůbec nechce domů. Škoda, že začíná bejt zima. A na intru maj střevní chřipku. Den první - 7 obětí. Kolik zejtra?

Až do dna!

19. října 2011 v 21:44 | jeinnny |  Trash
Nemůžu. Nemůžu nic. Pozitivní myšlení je fuč. Jak pára nad hrncem zmizelo.
Hysterickej smích. To je všechno.
Mou, pokud si to přečteš, chci mít na hrobě napsaný Tomův výrok - Žiju tak, aby se to dobře fotilo a aby se mi o tom dobře psaly statusy. Však víš.
(Snaha o učení nejen češtiny je marná...)

Příští tejden bude líp. Co příští tejden, v pátek bude líp!
Amen.

Každá mince má dvě strany

16. října 2011 v 21:39 | jeinnny |  Trash
Když se nad tím zamyslím, tak neděle jsou vlastně fajn věc. Neděle je od toho, aby se nepracovalo, takže proč mít z neděle depku, žejo?
A taky je to konec tejdne. Novej začíná. To, co se pokazit mělo, se pokazilo. To, co mělo dopadnout dobře, dopadlo podle očekávání. A můžem začít nanovo. S čistým štítem. Jo, kdyby to bylo tak jednouduchý. Haha.
Těším se na zítřejší ráno. Do školy. Za děckama. Na středeční kino. Úterní focení s Kájou a písemku z literatury. Čtvrteční písemku z bioly. Sobotu za čtrnáct dní na koně. Na kdovíkdy rande s Martinkou kvůli referátu do ZSV.
Vůbec mě netrápí, že propadám z fyziky a skoro z češtiny. Že mám přečtený teprv tři knížky do povinný četby. Neumím nasadit film do foťáku a špatně držím rovnováhu na koni na levou ruku.

Zas to bude dobrý, bude to dobrý uvidíš. Bude to jako dřív ...

Začínám bejt filmově přehlcená. Carmen, Lolita, Zaříkávač koní. A znovu a znovu Betonová zahrada. Každej den jeden film. To je už na mě moc. Ale lepší umřít na kulturní přehcenost než na cokoliv jiného.

Něco se stane. Chci, aby se něco stalo. Co nejdřív.
Přitom nemůžu bejt šťastnejší. Asi.

Jako při nedostatku kyslíku

11. října 2011 v 22:12 | jeinnny |  Trash
Od pátku do úterka
(Z extrému do extrému. Kdy to skončí?!)

The day before yesterday

11. října 2011 v 5:51 | jeinnny |  Trash
Jo, ochladilo se, že?

Upírek je šikulka

7. října 2011 v 6:22 | jeinnny |  Trash
Další díl ze seriálu brzkého ranního vstávání se odehrál ve středu.

Přiletěli na letiště vlakem

4. října 2011 v 22:18 | jeinnny |  Trash
Budík nataženej na 4:55. Ráno tma jak v koncový díře. A přede mnou mimojiné hodina a půl nicnedělání ve školní budově.
Tyhle rána miluju.