Na kolotoči

22. října 2011 v 23:04 | jeinnny |  Trash
Pátek naštěstí nezklamal, ale překvapil. A nejvíc jak mohl. Přežila jsem celej den ve škole bez újmy, tzn. za momentální situace žádná známka. Naštěstí. Ale vlastně v tom nečekaném návalu optimismu jsem šťastně zapomněla na ranní vyměňování názorů ohledně toho, jestli už těch 4 není trošku víc. Ono je jich víc, ale ... Ale.
Měli jsme na oběd buchty, což je víc než vhodný jídlo k pátečním obědovejm seancím. Poslední dobou zůstáváme s Verčou samy. Probraly jsme výhody novejch praček jako například, že vám konečně necestuje po celý koupelně a nemusíte po ní vytírat (když se moc podaří i třikrát zajedno praní). Zavzpomínaly na prázdniny a porovnaly výhody a nevýhody různejch pozic vůči prarodičům. Stihly jsme navštívit Baťu, ale hlavně Charley-ho. Vybíraly jsme tak dlouho, že Verči ujel i autobus a já už měla být dávno ve fotokroužku.
Chvilku na mě počkali a pak jsme vyrazili na Fotobraní - výstavu amatérských fotografů. Svezli jsme se autem - čtyři na zadním sedadle pro tři, ale nevadí :). Součástí výstavy byla i výstava o Indii. První jsme si prošli Fotobraní. Některý fotky mě zaujaly, nad některejma jsem uvažovala, proč je tam vůbec autor dával. Výstava o Indii pro mě byla strašně kontroverzní. Fotky přeostřený jak * * * , popisky na kterýma jsem se smála od začátku do konce a až na pár fotek všechny vypadaly spíš jak do katalogu cestovní kanceláře, než jak na výstavu umění. Všechno zachraňoval Stojaník svým věčným vtipkováním. Nakonec nás pozval na kofolu. Moc se nám nechtělo a tak nám říkal: ,,Holky, pojďte, teďka vypadám jak pedofil!". Barča nás opustila, ale jsem nakonec ráda, že jsme šly. Vykládal nám o svým studiu na výšce a jinejch věcech. Strašně jsme se u toho nasmáli. V úterý se půjdem podívat do fotklubu. Jsem na to zvědavá.
Domů s náma jela i Pepi. Večer jsme se dala znovu do čtení N. Cavea. Jen u toho neustále usínám. A netuším proč.
Když jsem ještě byla v noci na PC, psala mi Domča, že Melancholia už je na ulož to. Hned jsem si ji musela stáhnout a okamžitě si ji pustit. Podívala jsem se na první čtvrtinu a pak už se mi tak zavíraly oči, že jsem musela jít spát. Je to neskutečnej film. Dneska jsem ho zkoukla celej a pořád nechápu, když prvních sedm minut nepadlo ani jedno slovo, jsem na obrazovku zírala, jako kdybych k ní měla oči přilepený vteřňákem. Klobouk dolů, Lars Von Triere! ( A taky moje milovaná Charlotte Gainsbourg.)

* * * * * * * * * * *

(To je můj pokoj. Mám tady všechny věci!)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama