Osudu neutečeš

3. října 2011 v 19:10 | jeinnny |  Trash
Už to asi bylo moc dlouho všechno dobrý.

Vždycky to přijde jako bouřka z vedra. Nikdo netuší, kdy se stáhnou mraky. A pak najednou BUM. A je to.
V pátek spokojeně sedím u oběda s Verčou. Jako vždycky a přemýšlíme nad nesmrtelností brouka a jinými podivnostmi. Taky řešíme, co měl znamenat čtvrteční Pijáčkův výstup. (A je to venku - Už je oficiální, že budeme mít nejspíš novou spolužačku.) Stěžuju si Verči, že se bojím v kroužku fotit ňjákýho bezzubýho Roma. Ne kvůli to, že je Rom, to mi vůbec nevadí, ale spíš protože jsem v životě nefotila nikoho uplně cizího a ešče k tomu ne chlapa. Nakonec jsem se ani nemusela bát. Rom nedorazil a tak jsme fotily jednoho krásného stařičkého fotografa. Úžasná zkušenost. A tento pátek znovu! :)
Pořád přemýšlím nad tím, jak mi děda koupil film do Kyjeva. Ve čtvrtek ráno mě na chodbě zastavil a zeptal se mě jestli nechci, aby mi ho koupil. Řekla jsem, že si ho koupím sama. Ale když jsem došla po dlouhým dnu ze školy, na stole ležel film s přiloženým psaníčkem, že prej ať se mi daří. Nečekala jsem to. A strašně mě to potěšilo. Už dlouho nic tak moc. Aj jsem se z toho samou radostí začala učit dějepis! Už se těším, až foťák o víkendu konečně vyzkouším. Doufám, že bude svítit sluníčko.
Taky jsem po roce a něco seděla znovu na koni! Úžasnej pocit. Petty je úžasněj kůň. Po asi půlhodince na lonžce bez třenů, jsem nemohla samozdřejmě ani stát. Ten pocit je prostě nepopsatelnej. A nejlepší! Těším se za čtrnáct dní. A to se mi tam aj trošičku nechtělo. Ale jsem moc ráda, že jsem jela.
Zato nejsem vůbec ráda, co se zas v naší rodině řeší. Ano, správně, přišly bouřkový mraky. Svět ovládají peníze a to mě neuvěřitělně sere (ať všichni prominou, ale já už nemůžu...). Teda aspoň v tom našem rodinném světě. A problémy se zásadně řeší na výletech, protože nikdy jindy na to není čas. Ale zrovna na Hostýně si to mohli odpustit. Ale nedá se svítit. Všechno jsem to musela povykládat Martince, samosebou že první hodinu - zrovna máme matiku. Asi jsem to přehnala s hlasem a proseforka se mě ptala: - J, řešíš aspoň matematický problém? - Bohužel ne. To byla má, když si to zpětně promítám, trošku neslušná odpověď. Naštěstí to profesorka obrátila ve vtip, tak se tolik nestalo. Ešče že mě maj profesoři rádi. Jak mi neustále Martinka připomíná.
A úplně bych zapomněla na úžasnou rodinnou brigádu trhání jablek a nejvíc nejúžasnější focení s Mou. Tak krásný fotky, co mi vyfotila. Nemůžu se na ně vynadívat a to jsem na nich já sama. prostě tomu nerozumím. Ale není no nechápat, Mou prostě umí!
A poslední věc, co pěkne naštve, je fakt, že všem odpadá francouština, jen nám se přesunuje z šestý hodiny na sedmou, aby nás mohla suplovat Otáhalová.
Ve středu si s děckama skočím do kina a všecko bude v pohodě. Možná. Trošku.








***
Foto od Mou pro Mou





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama