Listopad 2011

Uteč, dokud můžeš.

28. listopadu 2011 v 19:34 | jeinnny |  Photograph

Hádej, co bude na konci!

27. listopadu 2011 v 18:39 | jeinnny |  Trash
(We wanna live another life but we always have to say - say goodbye!)

Cválat asi nebyl opravdu nejlepší nápad. Ale kdybych se uměla pořádně držet, tak by to nedopadlo pádem z pomalu dvoumetrové Lunet. Přežila jsem svůj první pád jen s pořádně naraženou kostrčí. Ale bylo to super. Cval je opravdu rychlej krok koně. Děkuju Lunet, že mě nezašlápla. V prosinci nepojedu jezdit ani jednou. Mrzí mě to. Chci se tam aspoň jednou stavit a pomoct vykydat. Jen nevím kdy. Prosinec mám opravdu pořádně zapráskanej.
V sobotu jsem ešče byla na vernisáži Oty Nepilýho v kulturáku. S našima jsme ho potkali hned ve vestibulu. Byl přesně takovej, jak jsem si ho pamatovala ze srpnové návštěvy v jeho ateliéru v Brně, kde jsme se mu nečekaně zjevili, usměvavej, hovornej a děsně příjemnej. Táta mu donesl ukázat slibovanou fotku, jak je fotil při posledním zvonění. Společně jsme se vydali podívat se k vystaveným fotkám. Úžasná atmosféra zachycená v 80. letech v Polsku na velkoformátovejch fotkách. Na vernisáži nás pozval na následně promítanej film Černý čtvrtek o potlačeném povstání v 70.letech v Polsku. Hodně silný film. Ať se mi nikdo nesnaží říct, že si žijem špatně. Peníze na chleba máme pořád a svobodu projevu taky. Nechápu, v čem je jinak problém. Ale lidi rychle zapomínaj ...


Wait & see

22. listopadu 2011 v 17:33 | jeinnny |  Trash

Písnička z rána. Objevená po pěkně dlouhý době.

Je to k neuvěření. Sama sobě nemůžu uvěřit. Já se učila! Do literatury! Začala jsem už v neděli, ikdyž jsme test psali až dneska. Teda jako že by dopadl ňják moc dobře se říct nedá, ale hlavní je, že jsem se k tomu dokopala. A to jsem to psala sama. Martinka je od prázdnin nemocná. A pěkně se nudí. Dneska nás v dějepise (, ve kterým jsme naštěstí nepsali,) prozváněla. Kája to nevydržela a šla na ,,záchod". Došla vychlámaná, když dostala od Martinky SMSku, že se nic neděje, že se jen nudí. To bych taky chtěla! Místo toho jsem trpěla 45 minut ve fránině. Jako vždycky - úkol se dělat musí, ale nikdy není dobře. Jsem ráda, že jsem nemusela jít k tabuli a vykládat popis Paříže se všema památkama. Zejtra píšem písemku. Pro mě to znamená naučit se celou nazpaměť. A to jsem si myslela, že dneska budu mít odpočinek. Potom co jsem se včera doučila češtinu a napsala slohovku do ajiny(!) - nejdelší sloh v aj mého dosavadního života, bych si ho zasloužila. Na místo toho jsem ešče stála dlouhatánskou řadu na obědě.

Chce to jen odvahu.

20. listopadu 2011 v 22:19 | jeinnny |  Photograph
Tak jsem trošku přemejšlela. A zrodil se mi nápad. Proč nezačít fotit zvířecí miláčky na přání? Zvířata bez lidí. Zvířata s lidmi. Lidi bez zvířat.
Zůstane jen u nápadu?

Brno in black

20. listopadu 2011 v 21:50 | jeinnny |  Photograph









Vejlet i s překvapením

19. listopadu 2011 v 10:09 | jeinnny |  On The Trip
Tak jo. První zápisek z Brna. Mýho milovanýho.
Řízky jsou obalený. Ale to je to poslední, o čem by se mi chtělo dneska psát.
Zábavnější byl včerejšek, kdy se ukázalo, jak moc velkej jsem srab. Což mi Mou nemůže odpustit.
Ráno jako každý jiný. Než se vyhrabu z postele ... Nakrmit Klenotku, nakrmit sebe, rozloučit se s rodinkou a hurá do Brna! Plán byl následující. Dojet k babičce co nejpozději, aby se o nás zbytečně nemusela starat. Nebylo to tak těžký, jak se nakonec ukázalo. Záchytné body: ulice Joštova s bytem Ashuleii, H&M na Svoboďáku, Petrov a co nás po cestě cvrnkne do nosu. To jsme ale nepočítaly, že uvidíme, koho jsme si nepředstavovaly ani v těch nestrašnějšíchh snech. Nebo aspoň já. Přecházíme přechod a v plce do mě Mou vrazí se slovy: ,, Dělej, otáčíme se! Mužák!". Hledím na ňu, ale nezbívá mi nic jiného něž se otočit, protože Mou už pronásleduje domnělou osobu. A fakt. Sám velký pan Mužák si to rázuje (hodně) svižným krokem ... kam asi. Mou za ním letí skoro jako smyslů zbavená. Jsem v šoku. Byl poslední na koho bych se byla schopná připravit. V očích Mou jsem viděla touhu dohnat ho a říct mu do očí ( ..jakej je *** asi ne). Tyto choutky jsem jí musela hodně rychle zatrhnout. V těchto věcech opravdu vždycky vyhraje superego. Jak mi Mou samosebou musela vyčíst. Ale to jsem prostě já. Nakonec se ztratil v davu. Naštěstí pro mě. Po tomto adrenalinovém vstupu jsme pokračovaly prohlídkou Brna. Na Petrově bylo krásně. Díky mé touze podívat se k tělocvičně, jsme se konečně dozvěděly kudy na Špilberk. Na Joštovu jsme došly, ale zůstalo nám nezodpovězené, v kterým domě vlastně bydlí. Hodně rychle zapadlo Slunko. Nečekaně. To by signál zvenout kotvy směr Lesná. Úplně poslední zastávka na trase bylo Tesco, kde jsme si koupily večeři. Nejhorší bylo najít po tmě zastávku devítky. Ale podařilo se. Jen tak ze srandy jsme se podívala na mobil a vidím 3 nepřijatý hovory od Helči. Jak jsem se za pár minut přesvědčila, babička měla strach, jestli jsem se neztratily. Jak nečekané. Ujistila jsem ji, že už sedíme v šalině a za chvíli budem doma. Po cestě ze zastávky jsme kupodivu nikoho nepotkaly. Plán nám vyšel na zlomek sekundy přesně. :) Byla jsme ráda, že si můžu sednout. Přeci jen celej den na nohách. Taky šťastná, že vidím Helču. Povídaly jsme si, dokud se nám nezačalo chtít spát. A taky možná proto, že nás ráno čekalo obalování řížků.
Fotky budou asi až večer, protože se mýmu foťáku nechce spolupracovat s počítačem, nebo naopak.


Závidím nočním vílám

18. listopadu 2011 v 10:50 | jeinnny |  Photograph





Duševní prázdnota

18. listopadu 2011 v 10:46 | jeinnny |  Photograph





Na pokraji sil

17. listopadu 2011 v 23:19 | jeinnny |  Trash

S rostoucí aktivitou ve škole mi klesá čas na psaní. Tak aspoň ve zkratce, co bych mohla zapomenout a mohlo by mě mrzet.
Po dlouhé době rodinná sešlost. Třídní schůzky. Středeční Requiem za sen. Po čtvrté (?) na koních - tentokrát na Petty. (Baví mě to čím dál víc!) Seriál The Secret Circle. (Asi miluju Jakea.) Konečně novej post od Bambi. S Moučňou zkouknutá Půlnoc v Paříži. Ale stejně nic nemá na Drive. (Asi) naštvaná Bekárková a příprava výstavy. (Jo, to je ňjáký psychologický...!) Uvědomění si zkutečností. Čtverka z fyziky. (Volejte sláva a tři dny se radujte!) Spousta novejch písniček, který ani nevím jak se jmenujou.

A zejtra jedu do Brna! Takže třeba další post z tama. A taky mám tumblr. (Jen tak.)


Nejlepší! A nikdo mi to nevymluví!


Stejně už to všichni ví!

14. listopadu 2011 v 18:59 | jeinnny |  Photograph

TAKE IT EASY BABY! TAKE IT AS IT COMES!
.... a dál to znáte ....