Prosinec 2011

Happy new fear!

31. prosince 2011 v 22:29 | jeinnny |  Trash
Happy new fear!

Brečela.

30. prosince 2011 v 23:59 | jeinnny |  Trash
Už to klidně můžu říkat nahlas a veřejně. I´ll sleap when I´m dead. Dneska jsem se probudila v 12:10. Mluvila jsem ze spaní. Zdálo se mi o koních. Řídila jsem kočár s frísy, kteří byli chvílema bílí lipicáni. Miluju sny!



A kamarádka má hada.

29. prosince 2011 v 7:59 | jeinnny |  Trash
Poslední, koho jsem z rodiny neviděla, byli Helča s Kubou. Nakonec dojeli s jednodenním zpožděním. Není divu, když chtěli v jeden den stihnout dojet z Čech k rodičům a potom ešče k nám. Nicméně, přijeli a to je hlavní a my měli v úterý o zábavu postaráno. Nasmáli jsme se jak nikdy před tím. Od pražského Ježíška jsem dostala vápník-hořčík-zinek. A bylo mi řečeno, žeprej to mám jíst, jinak mě máma pošle k doktorovi. Aúú.


Tristis eris si solus eris.

28. prosince 2011 v 0:19 | jeinnny |  Trash
Na Drive se dívám, protože je vlastně smutnej. Jo, to bude ono. A ještě smutnější jsem, když si umědomím, jak jsem vlastně neschopná udělat spoustu věcí sama. Užírám se tím už věčnost. Ale to je tak jediný, co s tím dělám.


Prostě devetsetjednička. Nic jinýho mě nedokáže rozbrečet. Chci ji na svatbě i na pohřbu. A taky Vivaldiho.

Na Štědrej den.

26. prosince 2011 v 17:59 | jeinnny |  Photograph







Líp být ani nemůže.

26. prosince 2011 v 2:09 | jeinnny |  Trash
Sedím si tak v neděli u počítače a doletí babička - Havel umřel! Zpráva, která ovlivnila celý uplynulý týden, dokonce i téma štědrovečerní večeře.

- Vyfotit v pondělí Káju se ségrou na vánoční dárek. Done.
- Napsat si v úterý písemky z dějepisu a literatury a nechat školy pro rok 2011 - jasnej cíl. Done.
- Zajít s Mou ve středu do kina. Done.
- Užít si čtvrtek s děckama. Done.
- Podívat se s Martinkou na Betonovou zahradu. Not done.
- Přivítat první sníh. Done.

K pomlčce 4. a 5.:
Nejlepší den v roce ve škole. První dvě hodiny v Etice Lola běží o život a pak besídka. Film, dárky, oběd-neoběd, oběd-oběd a plánování Silvestra ( s Veruš do Sulimova a zpět).



Žijem jen jednou, takže nic není blbý.

26. prosince 2011 v 1:06 | jeinnny |  Trash
Neprobraný fotky jsou kámen úrazu. Zase a zase a zase.
Verunčina oslava byla ta nejlepší akce, jaká se kdy může podařit. Není se čemu divit, když mi Veruš psala už v srpnu, že mě na ni předběžně zve. Když v pátek nepřišla do školy, ve všech hrklo, co bude. Dárek koupenej, přáníčko podepsaný a Veruš si nepřijde?! Naštěstí nic není, jak se zdá a pan profesor nám podvrdil, že můžem klidně dojít.

Těžkozapomenutelné okamžiky vol.2

24. prosince 2011 v 9:09 | jeinnny
Nějak to tu flákám. Přes extra krátký prázdniny se budu snažit dohnat deficit svejch článků za měsíc prosinec. Těžký by to bejt nemělo, jelikož akcí bylo víc než dost.
Vlastně díky D. píšu tento článek. Nepřímo mě donutil konečně probrat fotky z Mikulášské.


Těžkozapomenutelné okamžiky vol.1

12. prosince 2011 v 23:57 | jeinnny |  Trash

Ani netuším, kde začít. Stalo se toho najednou strašně moc.

Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla fotit stužkáč. Ale co se nestalo, v neděli mi přišla SMSka od Maruš, že prej jí odpadl parťák a jestli bych nechtěla fotit s ní. Obratem jsem napsala, že jasně. Když jsem oznamovala mámě, že v pátek přijedu vlastně až v sobotu a jestli by pro mě nepřijeli k autobusu, dostalo se mi odpovědi, že klidně, ale musím si prej objednat externí blesk. Tak mám externí blesk, no. Příhoda externího blesku se kryje s povídáním o Mikulášské, takže o pár řádků níže pokračování. V pátek jsme úspěšně přežila školu, s Veruš, Dominičkem a Maruš další ze série pátečních obědů a rychlou návštěvu fotokroužku, ve kterém se Stojaník neobjevil. Začala jsem bejt docela nervózní. Při pohledu na ručičky hodinek blížících se nezadržitělně k číslu 7 jsem musela vypadat asi dost hrozně. Ale Maruš mě neustále uklidňovala, takže jsem to přečkala ve zdraví. Když bylo 18:35, došlo mi, že není kam utéct. Vydaly jsme se smerem Starý pivovar. Když nás přátelsky přivítala Liduška, všechno ze mě najednou spadlo. Vytáhla jsme foťák z tašky a mohlo se začít. Prostě jsme fotila, fotila a fotila. Až z toho je něco kolem 600 fotek. Doufám, že se ňjáký budou dát vybrat, jinak dostanu 5 z francouzštiny, jak mi oznámila paní Volková. Aha. Celej večer byl parádní. Už se těším na náš stužkáč. Bude nejlepší. Určitě. Když jsme odcházely o čtvrt na jednu (čistě z praktických důvodů, neb fotky by byly natolik kompromitující, že bylo stejně škoda baterky), vůbec se mi nechtělo spát, jak jsem očekávala. Večer-ráno jsme s Maruš zakončily hodinovou debatou o nesmrtelnosti brouka. Světlo zhaslo v 1:45. A v 8:55 zvonil budík, abych stihla autobus. Protože jsme si nenapsala v kolik dojedu, musela jsem na tátu čekat. Nevadí. Po příjezdu jsem pomáhala s cukrovím. A vůbec se mi nechtělo spát. Odpoledne jsem dostala strašnou chuť podívat se na Drive. Zase. Já ten film prostě miluju. Vydržela jsem do mé oblíbené scény a potom jsem prostě usla. A probudila se o pět hodin později. Vyspaná. Jako fakt.

Času je málo. Zatraceně málo

8. prosince 2011 v 18:39 | jeinnny |  Trash
Upřímná slova nejsou krásná
krásná slova nejsou upřímná
kdo je dobrý, není výřečný
kdo se rád dohaduje, není dobrý
kdo ví, není učený
kdo je učený, neví
moudrý neshromažďuje
Čím víc dělá pro ostatní, tím víc má
čím víc dává, tím víc získává
Cesta nebe je prospívat a neškodit přitom
Cesta moudrého je působit
ale nebýt příčinou sváru!

(Tao te ťing - kapitola 81.)