Happy new fear!

31. prosince 2011 v 22:29 | jeinnny |  Trash
Happy new fear!


Protože victim is another name for lover. Karel to tehdy napsal fantasticky. To jsem ešče neměla ani tušení, že ňjáký Suns existujou. Nemrzí mě, že o nich vím teprve rok a půl. Ale díky nim se mi změnil život. Možná to zní divně, ale je to tak. Když si Mou poprvé pustila právě VIANFL, zařekla jsem se, že žádný emouše poslouchat nebudu. Jelikož celý dny doma nic jinýho nehrálo, zůstal mi v hlavě refrén jedné z písniček. Why you gonna blame you mother it´s all gonna be alright. Why you gonna kill your brother we can always win the fight. Přesně toto byl impulz k tomu, aby potajnu prolízala ségřiny otevřený záložky o kapele, která se více proslavila doma než v zahraničí. (Kdyby to aspoň byla pravda. Ale kluci jsou šikovný, ne že ne :).) Začala jsem je mít ráda. Víc než to. Sama jsem si vyhledávala všechny o nich napsaný články, dlouho do noci pročítala všechny rozhovory, stahovala si fotky na tapetu do mobilu. Dětinské, vím. Začali být smyslem mýho života. Postupem času jsem se nezajímala jen o ně samotný, ale i o lidi kolem nich. Díky nim vlastně pořádně fotím. Tomáš Třeštík a Bet Orten - moje největší vzory. Fotky T. Třeštíka jsem začala vnímat přes Sunshine fan page na FAKEbooku, kde se občas objevovaly fotky z koncertů a hlavně z backstage. Strašně mě zaujaly a tak jsem den co den chodila na Tomovu zeď a procházela všechny jeho fotky, co tam měl. Je skvělej. A taky Betynka. Amákova družka. Obdivuju Betynku už jen proto, že všechno zvládá a ešče k tomu vychovává malýho Vincenta. Přesně tak chci žít.
Bez Sunz bych neznala Redway, nezajímalo by mě umění, módou bych opovrhovala a dávala jji na poslední místo. Taky si myslím, že bych si nedokázala tolik užít svět. Kino-filmy, street art, Bambi (!), ... Radio Wave. Nakonec i Jára Čížek.

Každý rok 31.12. chodíme do kostela poděkovat za ulpynulý rok a poprosit o požehnáání do toho dalšího. Dnes při závěrečném požehnání otec začal číst: ,, Pane, prosíme, ochraňuj nás před hrůzami ... " a nedořekl, zasekl se, přelistoval na jinou stránku a přečetl požehnání jiné. Potom se omluvil: ,, Promiňte, ministrant mi tam nalistoval požehnání k příležitosti konce války." Bylo to víc než výstižné.

Nebudu vám přát všechno pěkný a podobný. To nechci a taky trochu nesnáším. Jen bych chtěla říct, žijte tak, abyste si mohli na konci života (nebo příštího roku, to je jedno) říct, že váš život měl smysl. Když se každý ráno probudíte s touto myšlenou, život se začne ubírat tam, kam chcete. A dlabte na novoroční předsevzetí! KICK ASS NYE TO EVERY1!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama