Žijem jen jednou, takže nic není blbý.

26. prosince 2011 v 1:06 | jeinnny |  Trash
Neprobraný fotky jsou kámen úrazu. Zase a zase a zase.
Verunčina oslava byla ta nejlepší akce, jaká se kdy může podařit. Není se čemu divit, když mi Veruš psala už v srpnu, že mě na ni předběžně zve. Když v pátek nepřišla do školy, ve všech hrklo, co bude. Dárek koupenej, přáníčko podepsaný a Veruš si nepřijde?! Naštěstí nic není, jak se zdá a pan profesor nám podvrdil, že můžem klidně dojít.


S Maruš jsme odešly z fotokroužku rovnou směr Vážany. Pršelo, foukalo a byla strašná zima. I přes to jsme se dostaly na místo určení v rekordním čase. Ani jsme si nestačily vydechnout a už nás zvala dovnitř Hanča i s fenama. V přestíňce jsme se málem nevlezly s Oli a Míšou. Z kuchyně se ozýval Dominik s Kájou a Kami. Začínalo být veselo. Hráli jsme Twister. A bavili se dokonale. Už si ani nepamatuju, kdy přišel Vojta, Klárka a Martinka, ale vím, že poslední dorazili Evča a Domča, kterej se stavoval v Tescu. Začali jsme hrát hru Párty alias. Nejlepší hra na takový akce! Hlášky typu - Kobra jinak. - Zaříkávač hadů! a bílý kur je husa, jsou vtipný jen zasvěceným a - Jede to rychle do nemocnice - Vlak! taky. Budem na to všichni dlouho vzpomínat. V 11 procházka po Vážanech, po které následovalo hraní her do půl třetí. Nejlepší byli Upíři. Pár z nás se šlo ešče dívat na film. Spát jsme šli v pět.
Po dvou a půl hodinách spánku jsem se cítila skvěle. Většina lidí už odešla, aby stihli ranní spoje. Pomohli jsme Hanči uklidit horní pokoje. Chtěla jsem jet pozdějším autobusem, ale nakonec jsem se rozhodla stihnout autobus 9:55. Na nádraží jsem šla s Domčou a Klárkou chodící s berlema. V půlce cesty nám bylo jasné, že pokud půjdeme tempem jakým jsme šli, nemáme šanci odjet plánovanými spoji. Jelikož mi jel autobus o dvě minuty později, musela jsem sice zrychlit, ale stihla jsem ho. Domča s Klárkou už takový štěstí neměli. Ale aspoň se svezli autem. To já si na odvoz od autobusu musela počkat, protože mě mělo napadnout, že si táta prostě tu SMSku nepřečte.
Vůbec se mi nechtělo spát. Ale když jsme se po zpovědi stavovali u Davidů, myslela jsem, že neujdu ani krok. Usnula jsem a vzbudil mě až táta v neděli ráno. Pěkně se mi spalo.










Veruš, všechno nejlepší! :)


(16.prosince 2011)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama